Všechno to začalo cestou do Gruzie. Neuměla jsem si do té doby představit, že by někde na světě běhalo volně tolik hladových nebo zraněných psů. Samozřejmě jsem vždycky tušila, že zvířata na východě nežijí v bavlnce, ale dokud mi to nedalo facku, nic jsem s tím nedělala. Nebyla to dovolená, jako každá jiná. Gruzie mi otevřela oči.
Po návratu do České republiky se stalo několik věcí. Začala jsem dělat rozhovory s místními dobrovolníky z Gruzie, kteří se snaží tuto situaci řešit a došlo mi, že pokud včas nedostanou potřebnou podporu, situace gruzínských psů se může ještě zhoršit. Nejdřív mi nechtěl nikdo pomoct. České spolky mě odmítli nebo na moji žádost vůbec neodpověděli. Prodala jsem několik ručně dělaných náramků a poslala do Gruzie alespoň nějaké krmivo. Výsledkem bylo mnoho nakrmených pejsků, mnoho dojemných zpráv, fotek a videí od dobrovolníků.
Na konci ledna 2022 jsem založila první sbírku pomocí platformy Znesnáze21. Sbírka byla velmi úspěšná, vybralo se více než 100 tisíc korun a zapojilo se do ni přes 150 dárců. Následně byla sbírka rozdělena mezi 8 dobrovolníků a čerpání sledovala organizace Znesnáze21.
V prosinci 2022 probíhala další sbírka a její rozdělení následně proběhlo v lednu 2023. Vybralo se o něco méně - 55 tisíc korun od více než 50 dárců.Obě sbírky byly použity na financování krmiva, kastrací, na veterinární náklady a léky výhradně pro psí bezdomovce v Gruzii.
Projekt se dostal také do médií. 13.února 2022 byl vydán první článek o situaci psů v Gruzii. Pár dní na to přišla válka na Ukrajině a měla dopad na spoustu zvířat - o tom vyšel následně druhý článek. Tady už začaly vznikat první myšlenky o rozšíření pomoci pro více východních zemí, které se potýkají s podobným problémem.
Projekt Dogeast je projekt na pomoc pejskům z Gruzie i z dalších východních zemí, kde je situace se psy bez domova kritická.
Znáte ten pocit, když vám něco dojde až později, spojíte si to v jeden obrázek a připadáte si hrozně hloupě? Tak mi je, když si vzpomenu, jak jsem se v gruzínské restauraci přejídala místních specialit a za oknem umírali psí bezdomovci hladem. Občas přivíráme oči a nechceme svět "tam venku" vidět takový jaký je. Cestování mi dalo možnost pochopit realitu a nechci si ji nechat pro sebe. Každý milovník psů by se totiž v takové situaci cítil úplně ztracený, nikdo ale nejsme na nic sám.