O mně
Jmenuji se Simona a už od dětství jsem si přála psího parťáka. Když jsem se o několik let později starala o smečku 4 psů najednou, byl to jako splněný sen. Trénovala jsem v té době agility, vedla jsem školku pro štěňata a naši psi mě učili, jak jim rozumět. Měla jsem už tehdy mnoho informací o zbytečném nárůstu psí populace a snažila jsem se šířit myšlenku o adopcích psů z útulků namísto nákupu (nekupuj, adoptuj).
Mým dalším koníčkem je cestování a tak se obě tyto vášně spojili v jeden projekt. Sama bych to nezvládla. S problematikou týkající se zdravotního stavu psů v zahraničí mi pomáhá sestra Kateřina. Jsou ale zapojeni i další členové rodiny, kteří semnou konzultují webové stránky a propagaci, za což jim velmi děkuji.
O vzniku projektu Dogeast
Všechno to začalo cestou do Gruzie. Neuměla jsem si do té doby představit, že by někde na světě běhalo volně tolik hladových nebo zraněných psů. Samozřejmě jsem vždycky tušila, že zvířata na východě nežijí v bavlnce, ale dokud mi to nedalo facku, nic jsem s tím nedělala. Nebyla to dovolená, jako každá jiná. Gruzie mi otevřela oči.
Po návratu do České republiky se stalo několik věcí. Začala jsem dělat rozhovory s místními dobrovolníky z Gruzie, kteří se snaží tuto situaci řešit a došlo mi, že pokud včas nedostanou potřebnou podporu, situace gruzínských psů se může ještě zhoršit. Nejdřív mi nechtěl nikdo pomoct. České spolky mě odmítli nebo na moji žádost vůbec neodpověděli. Prodala jsem několik ručně dělaných náramků a poslala do Gruzie alespoň nějaké krmivo. Výsledkem bylo mnoho nakrmených pejsků, mnoho dojemných zpráv, fotek a videí od dobrovolníků.
Na konci ledna 2022 jsem založila první sbírku pomocí platformy Znesnáze21. Sbírka byla velmi úspěšná, vybralo se více než 100 tisíc korun a zapojilo se do ni přes 150 dárců. Následně byla sbírka rozdělena mezi 8 dobrovolníků a čerpání sledovala organizace Znesnáze21.
V prosinci 2022 probíhala další sbírka a její rozdělení následně proběhlo v lednu 2023. Vybralo se o něco méně - 55 tisíc korun od více než 50 dárců.
Obě sbírky byly použity na financování krmiva, kastrací, na veterinární náklady a léky výhradně pro psí bezdomovce v Gruzii.
O útulku Laqi shelter v Batumi
"ŽÁDÁME HOTELY, ABY NÁM DAROVALI Z KUCHYNĚ KOSTI. UDĚLÁME Z NICH VÝVAR A SMÍCHANÉ S CHLEBEM TAK KRMÍME ŠTĚŇATA." SDĚLUJE V ROZHOVORU TINA, MAJITELKA ÚTULKU LAQI SHELTER V BATUMI.
https://www.facebook.com/shelterlaqi
Simona: Můžete nám prosím představit váš útulek? Kdy byl postaven a jak pomáháte opuštěným zvířatům?
Tina: Před 10 lety jsem si vzala štěně, které se mnou žilo 4 roky. Poté bohužel onemocnělo a zemřelo. Rozhodla jsem se dát život jiným psům a postavila jsem s vlastními financemi útulek pro 30 psů a pojmenovala ho po svém psovi - Laqi. Lidé v sousedství útulku ale protestovali a já jsem musela útulek zavřít. Vzala jsem kastrované psy do městského útulku Albolite. V roce 2021 jsem na lepším místě znovu otevřela útulek. Mám tady tři psí matky se štěňaty, 30 velkých psů, dalších 20 nalezených štěňat ve věku 2 - 5 měsíců a bohužel až 10 psů s rakovinou. Velcí psi mají otevřený výběh, mohou si hrát na volném prostranství. Mám také karanténní zónu, kde jsou nemocní psi dočasně uvnitř.
Simona: Odkud získáváte peníze na provoz útulku?
Tina: Mám málo finančních prostředků, nic nebo 10 (2,90 EUR), 5 (1,45 EUR), 20 (5,80 EUR) gruzínských lari na den. Hlavní částku mi dává manžel, je kuchař a má průměrný plat. Proto žijeme v pronájmu a vždy se vzdáváme jakékoliv zábavy. Lidé občas darují peníze, ale velmi málo, často po lidech žádám 1 lari, třetinu dolaru alespoň na benzín, protože pokud mi lidé volají, že je někde zraněný pes, jedu pro něj. Taky žádáme hotely, aby nám darovali z kuchyně kosti. Uděláme z nich vývar a smíchané s chlebem tak krmíme štěňata.
Simona: Děláte nějaké aktivity, které by pomohli vzdělávat veřejnost co se týče chovu psů nebo pomoci toulavými psům?
Tina: Snažím se dělat co nejvíc mohu, ale lidé ztratili důvěru, bylo zde tolik podvodníků a lidé si myslí, že tohle nic nevyřeší. Ráda bych zveřejňovala kvalitnější videa nebo placené příspěvky na Facebooku, ale raději tyhle peníze ušetřím pro psy. Dělám co mohu, ale podmínky tady nejsou jako v evropských zemích.
Simona: Mluvíte o podvodnících. Co se doopravdy ve vaší zemi děje? Můžete vůbec s někým spolupracovat, někomu věřit?
Tina: Existují podvodníci, kteří peníze používají pro své vlastní účely. Přemlouvají lidi, aby pomáhali zvířatům, pořizují videa, jak zachraňují psy, ale používají je pouze ke klamání lidí. Proto ve svém regionu s takovými lidmi nespolupracuji.
Simona: V Batumi se tedy už nenachází jiný útulek, než ten váš?
Tina: Moje kamarádka se také o psy dobrovolně stará, ale moc takových lidí zde není. Co se týče útulků, je tady jen můj útulek a pak ještě Albolite, tam se označují a kastrují psi.
*Pozn. V článcích nalezeno jako Animal shelter Albolite -"HOUSE of Horrors" - městem provozovaný útulek, kde psi trpí ve velmi nevyhovujících podmínkách.*
Simona: Jak takové označování psů probíhá?
Tina: Občas z okna vidím, jak přijíždí obecní auto. Naloží psy a pak je vrátí na stejné místo. Psi pak běhají s cedulkou na uchu, což znamená, že jsou vykastrovaní.
Simona: V některých zemích může po nějaké době útulek zvíře usmrtit, pokud se nenajde jeho majitel. Děje se tohle i u vás?
Tina: O tom nemám tušení. Ale psi a kočky umírají, protože nejsou státem vytvořené řádné podmínky. Mohu vám také říci, že trestní právo stanovuje až 1 rok odnětí svobody za týrání zvířat v Gruzii. Správní právo stanovuje, že osoba opouštějící zvíře bude pokutována 1500 GEL (435 EUR). Přesto je podle gruzínského práva zvíře předmětem, stejně jako ostatní předměty pro domácnost, protože lidská práva nejsou ztotožňována s právy zvířat. Opíráme se o romsko-německé právo, zatímco v anglosaském právu lze uložit precedenty s přísnými tresty. V našem případě nejsou soudní spory na zvířatech časté a dokud není vyvolána velká nespokojenost v komunitě, policie vyšetřování týrání ani opuštění zvířete nezahajuje. Gruzínské právo tvrdí, že pokud budou lidská práva postavena na roveň právům zvířat, povede to k chaosu, protože zvířata nebudou moci u soudu vyjádřit svůj osobní názor. Myslím, že je to absurdní.
Simona: Jak by bylo podle vás možné celé situaci pomoct?
Tina: Děkuji za to, o co se snažíte. Mým cílem bylo podělit se s vámi o informace, protože jste dobrý člověk. Všichni lidé by vám potenciálně řekli, abyste mi poslali, co můžete, ale já vám říkám, abyste to nedělali. Pokud najdete organizaci, která může pomoci systémovému problému ve velkém měřítku, bude to řešení. Je tady problém systémový, sociální, mentální i finanční, ve finančním mám na mysli roli státu, který bude financovat velké projekty. Upřímně vám říkám, že jako jeden člověk nic nezmůžete. Myslím, že nejlepší, co můžete udělat, je vzít si štěňata, až přijedete do Gruzie. Udělejte si pas a najděte dobrého majitele ve své zemi. To může udělat i jeden člověk, který chce, aby psi dostali nový život. Jinak se budete potýkat s nespravedlností, která se zde děje a budete se cítit špatně. Jste zajímavá a milá osoba. Dívala jsem se na vaše cestovatelské příspěvky a nechci, abyste byla nakonec zklamána.
Simona: Minimálně se můžeme pokusit tyto informace dál sdílet. Možná se najde způsob, jak vám pomoci.
Tina: Ano, to by bylo fajn, když se o to podělíte. Nicméně nevím, jestli by vůbec nějaká evropská organizace chtěla financovat útulek v takovém stavu, jako je tenhle. Rozhodně se neblíží vašemu standardu, je ve špatném stavu. Posílám vám nějaké fotky, podívejte se.
Simona: Děkuji za rozhovor. Obdivuji vás za to, co děláte, snad se vaše situace zlepší.
O dobrovolnici Mariam
Ráda bych vám představila velkou bojovnici za práva zvířat, dívku, která pomáhá s kastracemi a krmení volně žijících psů v Gruzii. Tohle je Mariam a její příběh.
Mariam: Ahoj Simono. Předem ti moc děkuji, že si mě kontaktovala. Děkuji za tvoje rozhodnutí pomoci zvířatům v nouzi. Už je to více než 6 let co pomáhám a zachraňuji toulavá zvířata nejen v Zugdidi, ale v celé Gruzii. Veškerá moje práce je založena na dobrovolnictví. Moje rodné město je Zugdidi a situace toulavých zvířat je tam velmi špatná. V hlavním městě Tbilisi je několik milovníků zvířat, bezplatných kastračních programů, organizací atd... Ale situace v regionech je jiná a velmi složitá. V Zugdidi je milovníků zvířat velmi málo a my se snažíme pomoci co největšímu počtu zvířat.Na Facebooku mám stránku https://www.facebook.com/everydaystrayZugdidi/ .
Simona: Během naší dovolené v Gruzii jsme se do hlavního města Tbilisi nedostali. Ale projížděli jsme města, kde bylo velmi mnoho hladových psů. Například Poti, Ureki, Zestafoni, Tsalenjikha, Surami... Ráda bych vám pomohla s krmením pro toulavé psy.
Mariam: Pokud darujete jídlo, mohu ho dát lidem, kteří ho urgentně potřebují. Lidé, kteří krmí zvířata ve vesnicích. Například v Anaklii je situace velmi špatná, drastická. Darcheli, Kakhati a tak dále... Všechny vesnice jsou blízko Zugdidi a mohla bych dát jídlo lidem, kteří určitě nakrmí toulavá zvířata.V regionech téměř nikdo nepomáhá a chybí nám zdroje.Kromě krmení je prioritou kastrace. Štěňata a koťata jsou všude. V Zugdidi pomáhám veterináři jako asistentka, abychom mohli mít levnější kastrace pro toulavé psy. Sterilizaci fen většinou platím z vlastních peněz. Máme také spoustu psů s kožními problémy. Bravecto a nexgard jsou pro ně velmi užitečné léky.
Mariam se se svým příběhem dostala do českých médií - více si přečtěte po kliknutí ZDE.
JAK NÁS MŮŽETE PODPOŘIT
- POMOC PRO TULÁČKY Z GRUZIE (sbírka byla úspěšně ukončena)
- ZAKOUPENÍ NÁRAMKU DOGEAST PRO POMOC PSŮM Z GRUZIE